Je až zarážející s jakou úporností se nám právě toto heslo zažírá pod kůži. Prapodivná ekvilibristika našich politických stran a jejich představitelů nás dovedla do situace, kdy již prakticky nevolíme někoho, ale volíme proti někomu, aby náhodou…, tohle nedovolme…
Když zapátrám v paměti a připomenu si některé z minulých voleb, pamatuji si výzvy o hrozbě návratu komunizmu a naopak o hrozbě neúprosné pravice a nerozhodnosti středových stran a úplatnosti toho kandidáta a šílené minulosti jiného. Vzpomínáte?
Do podobného ducha se nám nyní dostává i volba hlavy státu.
Příjde Vám to v pořádku, v pohodě? Mně ne.
Byl bych rád, kdyby se u nás místo toho volil někdo zajímavý, profesionální nebo charismatický, člověk s dobrými vlastnostmi, nezkorumpovaný. Prostě abychom volili osobnost a tu osobnost abychom pro její vlastnosti chtěli volit. Abychom nedávali svůj hlas jen jaksi povinně, protože nám někdo říká, že když nepodpoříme tohodle, tak to bude ještě mnohem horší. A se stranami právě tak. Aby strana, kterou volím skutečně dělala to, pro co jsem ji volil, aby mi skládala účty, aby sama měla zájem mít ve svých řadách skvělé osobnosti a ne odpad.
Zamyslel se někdy někdo nad tímto faktem? Proč tomu tak je? Kdo je viníkem?
Můžeme za to my všichni. Můžeme za to, protože si necháme říkat, co máme a co nemáme dělat. koho volit a koho nevolit. Napadlo někoho se jen tak zamyslet, kolik lidí – straníků – například ovládá Vaše město? Když například strana, která má v obci s 30tisíci obyvateli 20 členů (někdy ani to ne) a přesto si najednou uzurpuje právo za nás rozhodovat a žije s vědomím, že minimálně čtyři roky je nedotknutelná?
Můžete bušit, můžete volat, můžete psát… naše hlasy nejsou slyšet. Akdyž náhodou ano, tak si ti milí na radnici, na kraji, v senátu a td. prostě zacpouuši a otočí se jinam. Proč tomu tak je? Protože duch předlistopadové doby v nás sídlil a říkal cosi o tom, že politika je svinstvo a každý čekal, že nová garnitura za ně vše vyřeší. Ten duch pomalu vyprchal, ale rovnou se v nás usídlil duch nové doby, který říká, politici kradou, politika je fakt svinstvo. A my to zase posloucháme a vzdáváme to. Nadáváme. Pravda, teď se i trochu probouzíme, ale jen trochu…
Jaká je cesta? Vstupovat do politických stran? Ano, pravda, budeme se muset spíš tlačit, protože stávající členové těchto stran nechtějí přijít o svou svrchovanou moc. Ale když bude ve straně, která ovládá město místo dvaceti lidí dvěstě, nedá se všechno „šudlat“ jen pod pokličkou. Je ještě jná cesta? Já nevím. Snad.
Takže dámy a pánové snad to ještě máme v rukou i my….